Nejmenší kontinent za svými většími sourozenci rozhodně nezaostává. Právě naopak. Míst, která stojí za návštěvu, jsou tu stovky. A pro nás, Středoevropany, je zážitkem už jen prostý pohled na zdejší přírodu nebo setkání s klokanem.

Střechy Opery v Sydney váží jako 53 650 slonů

Začneme tím největším architektonickým symbolem země, tedy sydneyskou Operou. Pokud pochybujete o údaji o hmotnosti v titulku, pak vězte, že tašky na budově rozhodně nejsou žádná lehká váha. Jedná se o více než jeden milión kusů krytiny vyrobené z glazované bílé žuly (vnitřek obložili dělníci růžovou žulou).

Impozantní vzhled ale nestál málo, hodně drahý je i provoz budovy. Spotřebuje asi tolik elektřiny jako sídliště s 25 000 lidmi. Elektřinu po ní rozvádí 645 kilometrů kabelů. A proč tolik? Nejde totiž o klasický operní dům, Opera v Sydneyv sobě ukrývá v podstatě pět velkých divadel. Dvě čistě operní a další tři, která se věnují i činohře. Najdeme tu tedy jakési kulturní město ve městě.

Předtím, než se vydáte na cesty, přečtěte si S kým (ne)létat: Nejhorší aerolinky mají v Severní Koreji, nejbezpečnější na Novém Zélandu

Celkem 45.000 m² má Sydney Opera House připravených pro koncerty, hry a další akce.

Celkem 45 000 m² má Sydney Opera House připravených pro koncerty, hry a další akce.

FOTO: Hpeterswald (Wikimedia Commons)

Obří rozměry ale zdaleka nejsou tím jediným, co z budovy dělá takový fenomén. Na ten pohled, když se večer rozsvítí a vy kolem projíždíte v lodi, na ten se dá zapomenout snad jen v amnézii způsobené dvoutýdenním popíjením čistého lihu ředěného francovkou.

Když na Operu šplhá Spiderman

Alain Robert, francouzský dobrodruh šplhající na všechno možné, si od světových médií vysloužil přezdívku Spiderman. Aby také ne, vždyť vylezl už skoro na všechny slavné budovy světa. V roce 1997 zdolal i 183 metrů vysokou budovu Opery, při pobytu v Austrálii si ještě odskočil na 305 metrů vysokou Sydney Tower, aby ji také zdolal. Za sebou už má například i 452 metrů dosahující Petronas Towers v malajsijském Kuala Lumpuru.

Deštný prales na písku - Fraser Island

Ze Sydney se nyní po východním pobřeží posuneme trochu na sever, a to na Fraser Island. Se 120 kilometry délky a 24 kilometry šířky je největším písečným ostrovem na světě. Kupodivu tu bují divoká vegetace a ostrov vedle písečných dun pokrývají také lesy eukalyptů nebo husté mangrovové porosty a deštné pralesy. Tady by i křovinořez od Bédy Trávníčka nestíhal.

Uchytila se tu totiž skupina houbovitých organismů schopných přežívat v písku. Díky nim vzniká půda s podmínkami vhodnými pro růst dalších rostlin. Fraser Island a na něm se rozkládající národní park tak nabízí možnost parádní relaxace při cestě po východním břehu Austrálie.

Není prales jako prales Co ukrývá Amazonský prales? Děsivé piraně, růžové delfíny i ženy, které kojí opice 

Loď Mahon měla před sebou už jen kousek k přístavu a následnému sešrotování. O její konec se ale postaral cyklón, který ji zničil a zavál na Fraser Island, kde její vrak spočívá dodnes.

Loď Mahon měla před sebou už jen kousek k přístavu a následnému sešrotování. O její konec se ale postaral cyklón, který ji zničil a zavál na Fraser Island, kde její vrak spočívá dodnes.

FOTO: Lc95 (Wikimedia Commons)

Zlaté pobřeží láká na pláže i „českou” pizzu

Pokud bychom se od Fraser Islandu vraceli přes Brisbane zpět na jih, dostali bychom se na Gold Coast. To je pobřežní oblast obklopující stejnojmenné město. Zlaté pláže tu opravdu najdete, název nelže. A shledat se tu můžete i s velkým počtem mladých lidí, do Gold Coast přijíždí mnoho zahraničních studentů. A také surfaři. Gold Coast je považováno za jedno ze světových center surfingu. Potkat tu člověka s velkým prknem pod paží je daleko jednodušší než najít na české šunkové pizze šunku.

Mimochodem, když jsme u pizzy, v Gold Coast najdeme i jednu příjemnou italskou restauraci. Servírují v ní jídlo z pravé italské mouky dvounulky (proto se také podnik jmenuje Double Zero), neapolských rajčat a dalších autentických surovin, které si na Itálii jen nehrají. A jaký Giuseppe nebo Giovanni to má na svědomí? Matěj Slivoník s partnerkou Martinou – asi tušíte, že o Italy nejde. Šéf podniku není sicilský mafián, vyrostl ve Frýdku-Místku.

Přečtěte si víc i o dalších cestovatelských perlách:

Dvanáctka apoštolů na Great Ocean Road

Populární východní břeh bychom tedy měli. Ono ale stojí za to, podívat se na úplný jih. Tam mají lidé v oblibě silnici B100. Její jméno připomíná název bombardéru, tak se jí říká poetičtěji „Great Ocean Road“, tedy cosi jako „Ohromná pobřežní cesta“. Kopíruje břeh a nabízí úžasné pohledy do modrých vln. Především tu upoutá takzvaných „12 apoštolů“, tedy mohutné vápencové sloupy vystupující z moře.

Apoštolů v současné době vlastně není dvanáct, ale jen osm. Název ovšem zůstal.

Apoštolů v současné době vlastně není dvanáct, ale jen osm. Název ovšem zůstal.

FOTO: Antonov14 (Wikimedia Commons)

Cestu vystavěla hned po skončení první světové války australská armáda a věnovala ji památce padlých vojáků. Celkem silnice měří 243 kilometrů. Takovou dlouhou trasu nebylo pro zemi vyčerpanou vojenským konfliktem jednoduché zaplatit, a tak ji spolufinancovala celá řada soukromých osob, včetně například australského prezidenta Howarda Hitchcocka.

Houstone, Velký bariérový útes má problém!

Na severu se setkáme s fenoménem – největším korálovým útesem světa. Měří okolo 2000 kilometrů. To je pro představu jako vzdušná vzdálenost z Prahy do ruského Volgogradu. Kolem unikátního systému bují život, i když…

V posledních letech se životu na Velkém bariérovém útesu daří stále méně. Korálové organismy hnědnou a umírají, ryby a další živočichové se zde uživí stále hůře. To samé se děje i v jeho okolí – na šest stovek menších ostrůvků chřadne postupně též. Kdo by si chtěl pohledy na tenhle unikát dopřát, měl by jednat rychle, dokud zběsilý životní styl obyvatel naší planety nezničí největší atrakci moří severně od Austrálie.

Velký bariérový útes patří mezi Fantastické přírodní divy světa: Skrývají sněžného muže a další tajemství? 

Potápění u útesu vzdáleného jen 50 km od pobřeží je velmi populární.

Potápění u útesu vzdáleného jen 50 km od pobřeží je velmi populární.

FOTO: Skeeze (Pixabay.com, licence Public Domain Image)

Uluru přináší zvídavým turistům smůlu

Čáry, magie, zásahy bohů. To vše podle domorodců může stát za vznikem obrovitánské skály Ayers Rock. Australani jí říkají Uluru a mají k ní posvátnou úctu. Aby ne, vždyť v monotónní krajině vypadá, jako by ji sem někdo přesunul z jiného světa. Ale o tomto skalním masivu jsme již psali v článku Tajemné Uluru: Výstup na vrchol prý nosí smůlu a záhadně tady mizí turisté, kde o ní najdete více podrobností.

Takhle vypadal symbol Sydney během festivalu Vivid Sydney.

FOTO: Adam J.W.C. (Wikimedia Commons)

Najděte si svůj růžový diamant, v Argyle

A když už jsme se ze zalidněného východu přesunuli k Uluru ve střední Austrálii, pokročíme až na úplný západ. Pouť po sedmi vzácných místech zeleného kontinentu zakončíme v Argyle, v dolech, které sice na první pohled nevypadají jako něco, co by mělo turistu zajímat. Nevzhledné jámy ovšem ukrývají největší naleziště růžových diamantů na planetě.

V Argyle se vytěží asi 90 procent celosvětové produkce drahých uhlíkových kamínků této barvy. Jestliže byste na ně dostali zálusk a chtěli se tam nechat zaměstnat a pak s vytěženými diamanty zmizet, narazíte hned na začátku. Práci díky podpoře místních úřadů dostávají skoro výhradně jen tamní domorodci.

Další pozoruhodné místo na západě země nalezneme například ve Žraločí zátoce:

Mezi sedmičku top hitů Austrálie se nám nevešel třeba sydneyský Harbour Bridge, který při večerním osvětlení tvoří spolu s vedlejší budovou Opery působivý světelný pás. Zelený kontinent zkrátka oplývá mnoha zajímavými místy. Chtěli byste se na ně podívat a nechcete se nechat omezovat programem zájezdu? Nevadí, v nabídkách cestovních kanceláří najdete i možnost spoluvytvářet si program šitý na míru přímo vám!