Záhadné kamenné koule

Severně za Čadcou leží nenápadná malá osada Milošová-Megoňky, jež sama o sobě není ničím zajímavá. V její bezprostřední blízkosti se však v přírodní rezervaci Klokočovské skály vylupují z okolitého kamenného podloží obrovské kamenné koule, přičemž průměr největší z nich zvané Mary je plné tři metry.

25 fotografií

Není problém ji najít, spolu s několika dalšími se nachází ve starém kamenolomu ležícím takřka přímo na státní hranici. Původně se tady prý nacházelo asi třicet koulí o průměru 25 až 300 centimetrů, většinu z nich si však odvezli lidé z okolí jako ozdobu do svých zahrádek. Místní dokonce vzpomínají na neúspěšný pokus o odvoz jedné z větších koulí pomocí autojeřábu – hmotnost těchto kamenných kolosů se totiž počítá na tuny.

Kysuce jsou největším známým nalezištěm kamenných koulí v Evropě srovnatelným se světově proslavenými nálezy v Kostarice a Mexiku. Také uprostřed rozpálené Austrálie leží známé, dokonale kulaté koule nazývané Devil´s Marbles (Ďáblovy koule) a na pobřeží Nového Zélandu poutají pozornost podivné kamenné koule Moeraki Boulders.

Koule jsou vklíněny do skály.

 

Ač existuje celá řada hypotéz, záhadu kysuckých kamenných koulí zatím nikdo dostatečně neobjasnil. I to je jeden z důvodů se za nimi vypravit. Až je uvidíte na vlastní oči a budete mít možnost si je ohmatat, třeba vás něco rozumného napadne.

Nejpřesnější orloj

Opusťme záhadné koule a pokračujme o něco dál směrem na východ. Dostaneme se do městečka s názvem Stará Bystrica, které nemá ani tři tisíce obyvatel. Pyšní se však atrakcí, kterou nemají velká slovenská města. Je jí první slovenský orloj, jenž je součástí největší dřevěné sochy na Slovensku – Sedmibolestné Panny Marie připomínající svojí kompozicí sedící Madonu.

A není to orloj ledajaký, ale nejpřesnější na světě, řízený družicí a speciálním softwarem. Pracovalo na něm na padesát lidí, přičemž to nejdůležitější, astroláb, vytvořil v Praze mistr Vítězslav Špidlen ve firmě SPEL. Trvalo mu to plné tři roky a údajně se jedná o první orloj zhotovený v Čechách za posledních pět set let.

Orloj ve tvaru sedící Madony

 

V okénku prochází sedm apoštolů z topolového dřeva, jejichž osudy byly spojeny i s územím dnešního Slovenska. Lidový řezbář Peter Kuník z Tvrdošína vytvořil podobizny věrozvěstů Cyrila a Metoděje, sv. Andreje-Svorady, sv. Beňadika, sv. Gorazda, sv. Bystríka a sv. Vojtěcha.

Ve výklencích je šestice plastik znázorňujících knížete Pribinu, vládce Svatopluka, prvního kodifikátora spisovné slovenštiny Antona Bernoláka, národního buditele Ľudovíta Štúra, jednoho ze zakladatelů Československa generála Milana Rastislava Štefánika a předválečného politika a katolického kněze Andreje Hlinku. Ve věžičce nechybějí dva zvony, z nichž jeden odbíjí čas, druhý vytváří zvukovou kulisu promenády apoštolů.

Pravý sluneční čas

Barvy hlavní desky astrolábu symbolizují jednotlivé fáze dne - červená úsvit, bleděmodrá den, černá noc. Deska je rozdělena zlatými lemovkami označujícími rovník, obratník Raka, obratník Kozoroha a takzvaný místní poledník. Ten ukazuje, kdy je slunce nejvýš na obloze nad Starou Bystricí – zdejší orloj tak jako jediný na světě ukazuje tzv. pravý sluneční čas, neboť astronomické údaje byly speciálně navrženy právě pro zeměpisnou polohu Staré Bystrice, nejedná se o kopii jiného orloje.

Busta Milana Rastislava Štefánika

 

Astroláb také znázorňuje polohu Měsíce na obloze, jeho fáze a polohu Slunce ve znamení zvěrokruhu. Na vnějším okraji nechybí kalendářní deska s 366 dílky, jež se každý den o jeden dílek otočí.

Významné slovenské svátky a památné dny jsou na kalendářním panelu označeny červenou hvězdičkou.

Unikát, který si nelze nechat ujít

O nějakých dvacet kilometrů dál na nás čeká další unikát - malebná dolina Chmúra, jež skrývá hned dvě překvapení najednou – Muzeum kysucké dědiny ve Vychylovce, po němž obstarává projížďku historická úvraťová úzkorozchodná železnice spojující kdysi Kysuce s Oravou. Její jedinečnost spočívá v úvraťovém systému používaném v minulosti tam, kde bylo zapotřebí na krátké vzdálenosti překonat velký výškový rozdíl.

Romantická cesta železnicí na Kysucku

 

V Evropě již takovou druhou provozuschopnou železnici nenajdeme, ve světě ale ještě existují. Několik jich je v Indii, kde jezdí známá „čajová železnice“ v Dárdžilingu, dále ve Spojených státech ve Skalistých horách a zejména v Jižní Americe, jako třeba mezi chilským přístavem Antofagasta a argentinským městem Salta. Tam jsou na trati čtyři úvratě a na trase Ferrocarril Central v Peru v úseku mezi Limou a La Oroya je úvratí dokonce třináct.

Počátek Kysucko-oravské lesní železnice sahá do roku 1926, kdy došlo ke spojení kysucké lesní železnice z Oščadnice do Chmúry s obdobnou oravskou vedoucí z Lokce do Erdútky (nynější Oravská Lesná). Velké převýšení na malém úseku projektanti vyřešili namísto budování drahých oblouků vložením tří hrotových úvratí do tratě, další dvě vznikly ve stanicích Chmúra a Beskyd-sedlo. Vlak tedy stoupal svahem nikoliv v serpentinách, ale změnou směru jízdy v úvratích – lokomotiva, zpravidla umístěná uprostřed vlaku, soupravu střídavě tlačila a tahala.

Replika starých otevřených vagonů

 

Náročný byl zejména úsek na Kysucké straně, kde trať musela překonat na vzdálenosti 1 500 metrů (měřeno vzdušnou čarou) převýšení 217 metrů. V době své slávy dosahovala délky 110 kilometrů, z čehož 61 kilometrů představovala hlavní trať, zbytek tvořily odbočky, jež se budovaly, rušily, prodlužovaly nebo zkracovaly podle momentální potřeby odvozu vytěženého dřeva, k jehož přepravě výhradně sloužila.

V provozu byla až do sedmdesátých let minulého století, kdy byla jako nerentabilní takřka celá zastavena a rozebrána. Z původní tratě zůstal pouze osmikilometrový úsek z Chmúry do Tanečníku. Právě v něm se ale nachází unikátní úvraťový systém, jenž byl prohlášen za národní technickou památku.

Místo dřeva turisté

Dnes železnice nevozí dřevo, ale turisty, a to od května do konce října, kdy jich stihne přepravit vždy více než třicet tisíc. Celkem jich od roku 1996 bylo přes půl milionu.

První vlak vyjíždí podle grafikonu ve čtvrt na deset. Parní lokomotivy se používají pouze o víkendech a svátcích, ve všední den se cestující musí spokojit s lokomotivou dieselhydraulickou. Ty parní tu mají dvě, obě byly vyrobeny strojírnami Maďarských státních železnic na počátku minulého století. Ta z roku 1916, typ U 45.9 tady skutečně jezdila od začátku až do zrušení provozu a měla to štěstí, že nebyla jako většina ostatních zlikvidována.

Dřevo se tu dříve sváželo právě po železnici.

 

Přesně podle jízdního řádu strojvedoucí zahouká a vláček se dává za doprovodu hustého dýmu do pohybu. Nejede příliš rychle, je čas si cestu pořádně vychutnat. Projíždíme rozlehlým skanzenem kysuckého venkova, kde lze mezi stromy rozeznat jeho dominantu, bílý kostelík ze Zborova, po něm následuje objekt mlýna a pily.

Za samotou U Hruškuliaka přetíná vlak lesní cestu a vjíždí do hustého lesa, aby po pár minutách zastavil před první úvratí. Tady je podáván podrobný výklad o technických parametrech a minulosti i současnosti železnice spolu s ukázkou „gelbování“ dřeva, tedy jeho nakládání pomocí pák na železniční nákladní vůz. Poté už vláček vjíždí do úvratě, kde dokonce na chvíli zastavuje, aby si všichni mohli vychutnat překrásný pohled dolů do údolí a zachytit jej na své fotoaparáty.

Za skanzen může přehrada

Vláček se vydává stejnou cestou zpátky, většina cestujících však vystupuje a prochází se skanzenem patřícím mezi nejrozsáhlejší na Slovensku. Stojí tady 34 obytných, hospodářských, společenských, technických a sakrálních staveb, jež by měly být v následujících letech doplněny až o 35 dalších.

Podnět ke vzniku skanzenu dala výstavba vodní nádrže budované nad Novou Bystricí, a tak v říjnu 1974 byl položen základní kámen s cílem zachránit nejcennější památky lidové architektury z obcí Riečnica a Harvelka, jež pak byly později zatopeny.

Ženská pěvecká skupina z folklorního souboru Jedľovina v Kysuckom Novom Meste

 

Pokud by se někdo domníval, že vychylovský skanzen je jen neživotné představování minulosti, byl by na omylu. Každou neděli se tu něco děje. Počínaje stavbou májky, přes jarmark lidových řemesel, setí a kosení obilí, pečení chleba, představování starých zvyků, vystoupení národopisných souborů až po Zametání listí a Loučení s létem.

Při pravidelné akci Kuchyně babiček se vaří původní kysucká jídla na dobových pecích přímo v jednotlivých staveních – úhrabky, podlesníky či kapustniaky. A praní prádla na potoce nás vrátí na začátek minulého století, kdy pradleny jako tenkrát vytloukaly špínu dřevěným pádlem, k čemuž jim zpívá ženská pěvecká skupina z folklorního souboru Jedľovina v Kysuckom Novom Meste.

Procházku po skanzenu nelze zakončit jinak než v jedné z nejhezčích budov, v rekonstruované krčmě z Korne, kde mají speciality lidové kuchyně – výbornou zelňačku a placky, na zajedení domácí chléb se sádlem a cibulí.

U výčepu, chráněného proti agresivním hostům dřevěným šprlením, si lze objednat jalovcovou a pivo, které s úsměvem přinese šenkýřka v krásných keramických džbáncích.