Obyvateli Lesotha jsou Basutové

Království, které se dnes jmenuje Lesotho, se dřív nazývalo Basutoland, Basutsko. Jeho obyvateli tedy nejsou Lesoťhané, ale Basutové. Etnicky vzato jde o zdecimované zbytky různých domorodých kmenů, které se v 19. století postupně stahovaly do hor před koloniální agresí jak ze strany Búrů (Holanďanů), tak ze strany Britů.

Vynikající stratég a diplomat náčelník Mošeše, později král Mošeše I. svedl sérii bitev i vyjednávání. Ačkoli vojenské střety navzdory koloniální převaze končily pro Basuty vítězně, nebo přinejmenším nerozhodně, bylo jasné, že donekonečna to nepůjde. Co se týče úspěšných diplomatických jednání, existuje celá sbírka smluv, které ve vztahu k Lesothu běloši porušili...

V roce 1910 se Basutové raději dobrovolně stali britským protektorátem. Tato zdánlivá maličkost měla později za následek, že na Lesotho nebylo možné uplatnit zákon apartheidu. Lesothští Basutové jsou tak chudý sice, ale velice hrdý a svobodomyslný národ.

Škola základ vesnice

Basutové nejsou žádní divoši. V každé malé vesnici je základní škola, ve větší vesnici škola střední nebo učiliště a v městečku Roma nedaleko hlavního města Maseru dokonce Lesothská národní univerzita.

Nepřekvapí proto, že gramotnost dosahuje na Afriku neobvyklých 98 procent. Na druhou stranu statistiky udávájí až 30 procent HIV pozitivních obyvatel.

Nejlepší čtyřkolka na světě

V Lesothu prší často a intenzivně. Hory jsou protkané sítí cest a stezek, z nichž mnohé jsou sjízdné autem, ale po prudkých deštích bývají často neprůjezdné. V tu chvíli Basutové spoléhají na "nejlepší čtyřkolku na světě" - malé, houževnaté lesothské poníky.

Jedna vesnice má často dohromady jedno obecní auto, ale koní má každá rodina hned několik. Bez koně by se život v Lesothu zastavil. Na koni se jezdí do práce, na nákup, do školy i do hospody. Jediný způsob, jak Lesotho a Basuty poznat a nutopit se přitom v bahně je - přizpůsobit se.

Země bez plotů

Právě stáda koní, ovcí a krav, pasoucí se v širokých horských údolích jsou důvodem, proč Lesotho získalo pověst jako země bez plotů. Nikde žádné ohrady a dráty, ty by jenom překážely, zdržovaly a zraňovaly zvířata.

Jako ve všech horách na světě i v Lesothu dochází k častým zvratům počasí a teplot. To spolu s velkou nadmořskou výškou - silniční průsmyk Mahlasela prochází ve výšce 3222 metrů, zatímco nejvyšší hora Thabana Ntleyana je jen o 220 metrů vyšší - přináší často i sněhové srážky.

Vysoko v horách bývá ráno hustá mlha, zima, vlhko a chladný vítr. Basutové jsou na počasí ve své zemi zvyklí, připravení a také vybavení. Typické oblečení horalů tvoří vysoké gumovky, nepromokavá vlněná houně a klobouk, šátek či čepice. Neustále tak platí základní pravidlo napsané u vchodu do nejvýše položené hospody v Africe na Sani Passu - "Lesotho is not for Sissies, Lesotho není pro bábovky!"

A je neuvěřitelné, že tohle všechno je Afrika.

Do jižní Afriky a království Lesotha se můžete vydat prostřednictvím fotografií a filmu 13. dubna od 18 hodin na Central Plaza v Centru Černý Most.