Experiment se závlahou

Portugalci obsadili Madeiru v 15. století. Užaslí z jejího přírodního bohatství, jali se kolonizovat. Ostrov má strategickou polohu na cestě na západ, výborné klima, tady se to bude pěstovat samo, řekli si. Jenže zatímco na severu a severozápadě ostrova prší velmi často (až 2000 mm srážek za rok), subtropický jih je téměř bez vody. Proto vybudovali závlahový systém, jenž nemá na světě obdoby. Ostrov je protkán kanály (levádami) v šířce od 10 centimetrů do jednoho metru, podle nichž vedou stezky.

Byl to experiment, který se povedl. Voda stéká, kam má, přináší dvojí užitek. Jako závlaha, i jako zdroj příjmů. Když levády objevili cestovatelé, propadli nadšení. Levádová turistika začala v 80. letech. 

Levády pozvolna a nepatrně stále klesají a napájejí pole a plantáže čistou vodou. Někde protéká voda tunely proraženými ve skále, proto je nutné při plánování cesty vzít nejen pevnou obuv a trekové hole, ale počítat se svítilnou. 

Proč tam lezou?

Madeiřané nejdřív nechápavě vrtěli hlavou, proč návštěvníci „óchají” u levád, pak pochopili, že z toho něco může kápnout a začali stezky podle kanálu vzorně udržovat. Někde najdete i občerstvení podle cesty, ale jen u těch málo náročných a v okolí měst. V horských se spoléhejte na sebe, své zásoby, teplé a nepromokavé oblečení, někdy i náhradní, déšť přichází nečekaně.

Obtížné levády se většinou chodí s průvodcem, počasí se v horách rychle mění. Zažil jsem mlhu, vichr a poté i velmi studený déšť, nic příjemného, u moře pálilo slunce. 

Levádový zážitek je jedinečný, kdo jednou okusil, uvažuje o návratu. Celková délka levád se udává kolem 2500 kilometrů.

Pár nejhezčích

Asi nejhezčí a nejexponovanějších vede po vrcholcích hor. Trasa Encumeada - Torrinhas - Pico Ruivo měří 18 kilometrů a dá se projít za 6 hodin (počítejte s časovou rezervou, mlha vás může zastavit nadlouho). Stezka končí ve výšce 1862 metrů na Pico Ruivo, nejvyšší hoře Madeiry, pod vrcholem je chata s občerstvením. Když je dobré počasí, vidíte obě strany ostrova. 

Perlou mezi levádami je exponovaná stezka mezi druhou nejvyšší horou Madeiry Pico Arieiro (1818 m) a Pico Ruivo. Cesta trvá asi 4 hodiny, všude je svěží vegetace. 

Nádherné cesty vedou na náhorní planině kolem Rabacalu k Jezírku 25 pramenů a na Risco. 

Projdete nejchráněnější oblastí Přírodního parku Madeiry, čekají vás i náročné tunely. 

Výstup na Orlí skálu

Východní pobřeží se od západního liší, vegetace je tu poskrovnu. Úplně vyprahlý je poloostrov Lourenço.

Než se tam ale dostanete, narazíte na Penha da Águia, Orlí skálu, tyčící se osaměle mezi přístavy Faial a Porto Cruz. Je vysoká 'jen' 590 metrů, ale výstup dá zabrat, leváda, jež přes ni vede, je v trojkové stupnici. Nástup na ni začíná nedaleko oblíbených pstružích sádek v Ribeiro Frio a "ukázkového" výhledu Balcões (Balkony). Balkony jsou úžasné, úchvatné, prostě skvělé.