Místo činu

Velká migrace probíhá na obrovském prostoru v oblasti Velké příkopové propadliny v Keni a v Tanzanii, především v oblasti rezervace Serengeti, v okolí kráteru Ngorongoro a rezervace Masai Mara. Okrajově ovšem zasahuje i do mnoha dalších míst. Některé zdatné kusy ujdou během migrace až 1600 km. Pravidelní návštěvníci Afriky a milovníci Velké migrace se neustále přou o to, kde je nejlepší místo k pozorování. Někdo dává přednost blízkosti vodních toků pro dramatické okamžiky při přechodu. Jiní dávají přednost otevřeným rozlehlým pláním, kde velmi intenzivně vnímáte neuvěřitelný rozsah migrace a desítky tisíc zvířat máte jako na dlani. Další pak dávají přednost místům, kde přicházejí na svět mláďata, protože se tato místa hemží predátory a drama a napětí boje o život je cítit velmi bezprostředně. Jedno je ale jisté: ať už budete sledovat Velkou migraci kdekoliv, vždy to bude fascinující zážitek.

Tvar rohů a lebky pakoně dokazuje jeho příslušnost k podčeledi buvolci.

FOTO: Jan Papež, Ck Marco Polo

Hlavní hrdina

Stará legenda vypráví o tom, že když Bůh tvořil africkou divočinu, dal si opravdu záležet na tom, aby vytvořil pestrý svět zvířat. Jeho tvůrčí elán se rozlétl nevídaným způsobem a africká divočina je proto tak zajímavá. Když svou práci skončil, všiml si, že mu na stole zůstalo spousta zbytkového materiálu. Kousek koně, kousek zebry, kousek lva, kousek buvola, prostě binec jako v každé dílně umělce. Už už se to chystal vyhodit, ale bylo mu to tak nějak líto, a tak z toho bince vytvořil jednoho tvora navíc – pakoně.

Jen těžko byste hledali podobnou antilopu. Pakůň je opravdu naprostý originál. Musíte pakoně nějakou dobu velmi pečlivě pozorovat, abyste si všimli, že má skutečně některé společné rysy s ostatními příslušníky své podčeledi – buvolci. Zadek trochu níž než hřbet, tenké nohy, zvláštní držení hlavy a podobně tvarované rohy. Dosahuje i podobné velikosti kolem 2 metrů a váhy až 250 kg. Podobné jsou i některé prvky chování – když se rozbíhá, dělá první krok vždycky trochu do strany a vytváří tím pocit splašenosti. Je to ovšem docela dobrý obranný prvek. Útočící predátoři díky tomu často při svém skoku minou kořist.

Kolem migrujícího stáda neustále krouží predátoři a čekají na svou příležitost.

FOTO: Kusini Lodge, jižní část Serengeti

Jako většina ostatních antilop vytváří i samec pakoně kolem sebe harém samic, které si majetnicky ochraňuje. Může jich být 130 i více. Tyto skupiny se pak volně sdružují, když přijde čas migrace. Samice jsou schopny zabřeznout každých 9 měsíců. Mláďata, vážící 15 až 18 kg, jsou schopna vstát během 15 minut po porodu, během tří dnů již doplňují mateřské mléko pasením a během 10 jsou schopna krátkodobě udržet rychlost s dospělými kusy. Mléko od matky sají klidně ještě po 4 měsících, kdy je matka už znovu březí, a doprovázejí matku až do období rození nových mláďat.

Jednotlivé skupiny pakoňů se spojí v bezpočetné stádo, které se postupně vydá na cestu dlouhou mnoho stovek kilometrů.

FOTO: Kusini Lodge, jižní část Serengeti

Proč se vlastně migruje

Proč se s takovou pravidelností vydává na tak dlouhou a dramatickou cestu téměř dva miliony zvířat? Co přinutí takovou obrovskou masu k pohybu? Hlad, sucho, napadne nás jako první. Ale často se stáda dají do pohybu ještě v době, kdy mají dostatek vody i pastvy. Především ve směru ze severu na jih – z Masai Mary v Keni a severního Serengeti v Tanzanii směrem do jižního Serengeti, oblasti Ngorongoro až k rezervaci Tarangire.

Vědci se domnívají, že jsou dva hlavní důvody, které spolu velmi úzce souvisí. Stádo má v té době mnoho březích samic, které se blíží k okamžiku porodu. Z důvodu zachování budoucí populace potřebuje stádo, aby se mláďata narodila společně, v co nejkratším období. Predátoři nasyceni snadnou kořistí nemají šanci vyhladovět a ohrozit tak další a další mláďata. K takto „řízenému“ porodu potřebují samice minerály (vápník, fosfor apod.) v takovém složení, které najdou právě jen v jižní části Serengeti a v okolí kráteru Ngorongoro. Je tu půda sopečných vyvřelin bohatá právě na tyto prvky. Zároveň samozřejmě vše souvisí i s obdobím dešťů a růstu nové, mladé, nízké trávy, kterou jsou pakoně schopni pást a trávit.

Zebry doprovázejí pakoně na jejich dlouhé pouti velice často. Zatím není přesně zjištěno, proč některá zebra zůstává a jiná migruje.

FOTO: Jan Papež, Ck Marco Polo

Herci ve vedlejších rolích

Spolu s pakoni migruje i obrovské množství zeber (kolem 500 000 kusů) a mnoho dalších antilop. Některé třeba jen určitou část cesty. Hlavním důvodem je nejen kvalitní potrava, ale i mnohem větší bezpečí. Ačkoliv se na Velkou migraci samozřejmě těší velké množství predátorů, paradoxně pro zebry a antilopy hrozí méně nebezpečí. Proč by se predátoři namáhali s lovem zeber a antilop, když mají tak jednoduchou práci s pakoni.

Nejlepší safari při Velké migraci

Jak už jsem psal výše, vidět Velkou migraci je zážitek, ať ji sledujete jakkoliv. Ale to nej nej je být alespoň na jednu dvě noci součástí tohoto dramatu, být uvnitř, být na dosah ruky. To ovšem musíte spát odděleni pouze stěnou stanu, slyšet všechny noční zvuky, cítit pachy a vnímat tlukot vlastního srdce a tajit dech. Když v noci slyšíte řev lva nebo slyšíte buvola, jak metr od vaší hlavy trhá svými pysky trs trávy, nebo slyšíte dupot bezpočtu kopýtek pakoňů a myslíte si, že prší, pak se vám Afrika pomalu dostává pod kůži a vy víte, že se sem budete chtít vrátit.