Moderní tvář Japonska.
FOTO: archiv autora
Večeře v klášterní jídelně
Vstup do křídla kláštera, kde můžete přenocovat.
FOTO: archiv autora
A jídlo. Jde sice o požitek relativně přízemní, ale zde je pokrm, pro nás cestovatele, povýšen na manu. Nemusíte být buddhista ani vegetarián, stačí mít oči a čich. Chuť si užije o chvíli později. Zdejší strava se nazývá šódžin-rjori a prakticky se sestává výhradně ze sezónní zeleniny (mnohdy pěstované přímo mnichy) a tofu. To vše v dokonalém oku lahodícím aranžmá, tak jak je u japonských pokrmů zvykem. Někdy je až škoda vzít do ruky hůlky a toto, pro nás mistrovské dílo, začít pomalu „rozebírat“. Vzít do ruky fotoaparát při večeři je věc zcela normální. Obvykle strávíte tolik času focením, jako samotnou konzumací. Představujete-li si, že sedíte v nějaké tradiční japonské restauraci či místnosti, jste bohužel obětí omylu (to však je zcela opodstatněné, pokud jste v Japonsku poprvé, podruhé, možná i popáté, stále budete narážet na to, že Japonsko, jeho lidé, kultura a vlastně vše, je zde zcela neuchopitelné, pro nás nepochopitelné, a naše „západní mozky“ se s tím, co kolem sebe vidíme, jen těžko smiřují).
Ale zpět k omylu. Tradiční večeře či snídaně se neodehrává v obvyklé restauraci, ale v klášterní místnosti, která se k tomuto účelu během chvíle, díky posuvným dveřím fusuma, které propojují jednotlivé místnosti, lehce přizpůsobí. Během chvíle tak jednoduchým zasunutím dveří můžete vytvořit místnost pro malou skupinku strávníků o např. 8 tatami, stejně tak i rozlehlou halu s dvojnásobkem tatami. Večeře s přáteli, oblečenými v tradiční jukatě, klečící u malých stolečků, naplněnými malými talířky s chutnými skvosty, se tak lehce může stát zážitkem, na který budete doma při rychlém obědě ve fastfoodu vzpomínat se slzou v oku, ale hřejivým pocitem, že jste zažili něco opravdu mimořádného.
Anketa
Láká vás Japonsko?
Celkem hlasovalo 270 čtenářů.
Včera 18:00
Za čím cestují ostatní?
Hiroshi Kuwamoto, výkonný ředitel JNTO, tvrdí: „Pro Australany a Američany nikdy nebylo Japonsko cenově tak výhodné, jako je nyní. Velké zaoceánské lodi zařadily Japonsko do svých tras. Především v září jich připlulo k našim břehům mnohem více než jindy. A samozřejmě láká naše nádherná sezóna kvetoucích třešní, ta je ve světě velmi populární.“
Moderní výstavba v Kobe.
FOTO: archiv CK Marco Polo
Směs nečekaných chutí
Nikde jinde na světě nenajdete tak zvláštní směs kontrastů. Císařská a feudální historie ostře kontrastuje s prozápadní současností a nejmodernější technologickou inovací. Vše je tu vedle sebe. Tradice, bohatá kultura, buddhismus a šintoismus, nespoutaná přírodní krása se snoubí s futuristickým světem budoucnosti. Chladná až neosobní technologie s hlubokou duší. To nelze nikde jinde v tak koncentrované podobě vidět a zažít.
Hrad Himeji. Japonsko.
FOTO: archiv CK Marco Polo
Hurá na hrad
Málokdo si při představě Japonska vybaví nějaký hrad. Středověk a raný novověk se nám vybavují spíš v podobě chrámů a klášterů, popřípadě samurajů a jejich soubojů. Japonsko je ale domovem mnoha zajímavých hradů. Například hrad Himeji, založený už v počátku 14. století a postupně přebudovávaný a dobudovávaný až do poloviny 17. století, přežil několik zemětřesení i bombardování za 2. světové války. Komplex 89 budov uchvátí každého návštěvníka svou jedinečností a naprosto originální architekturou. Za zmínku stojí i hrad Matsumoto v Naganu a další.
Hrad Matsumoto. Japonsko.
FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz
Sošky božstva Jizo v chrámu Heza-Dera, Sakurai v prefektuře Nara.
FOTO: archiv CK Marco Polo
Úchvatné církevní památky
Když Japonec vstoupí do svého chrámu, jako by vstoupil do jiného světa. Běžný život zůstává za bránou chrámu. Moderní společnost 21. století je zapomenuta. Tady platí úplně jiná pravidla, jiná estetika. Pro nás návštěvníky je to nečekaně hluboký zážitek. Kdo navštívil Kjóto s jeho náboženskými stavbami, musí mít po návratu do Evropy pocit, že mu tu něco chybí, že mu tu něco uniká. Kousíček duše, kousíček „já“ zůstane v Japonsku. Je třeba se tam vrátit a znovu to najít.
Tradiční japonské jídlo.
FOTO: archiv CK Marco Polo
I mlsné jazyky si přijdou na své (alespoň některé)
Japonské jídlo je stejně extrémní jako všechno japonské. Jedni ho mají moc rádi a druzí ho odmítají. Ti, co ho mají rádi, si samozřejmě přijdou na své. Ale ani ti, kteří japonské tradiční jídlo zrovna nemusí, se nemusí bát do Japonska cestovat. Na venkově se jí většinou rýže se zeleninou a rybou a ve městech si můžete zajít i do evropských restaurací nebo rychlého občerstvení amerického typu. Bylo by škoda, nevydat se do Japonska jen ze strachu z hladu.
Okamžik, na který čeká většina Japonců. Květy třešní začínají opadávat.
FOTO: archiv autora
Japonské jaro
Na jaře vzduch zhoustne sladkou vůní třešňových květů. Když jste tou dobou v Kjótu, té vůni se nevyhnete. Prostupuje vším. Když pozorujete svahy okolních kopců, máte pocit, že jste se ocitli v nějakém snovém oceánu růžových květů. Vítr rozhoupá větve stromů a vy ten obraz vnímáte jako růžové vlny. Když přivřete oči, jen čekáte, kdy se na vlnách objeví starý dřevěný koráb s plachtami napnutými větrem. A pak přijmete pozvání některé otevřené chrámové brány a vstoupíte do říše zahrad za vysokou zdí. Tak nějak vstupovala do světa za zrcadlem slavná Alenka. Hlasy buddhistických kněží, zpívajících prastaré sútry, ševelí a jsou odměřovány slabým chrámovým gongem…
Hřbitov Okunoi.