Poznejte podzimní České středohoří

06.11.2020 10:09

Poznejte dokonale České středohoří. Na podzim jsme zde strávili tři dny

  •  
  •  
  •  
  •  
České středohoří patří v českých zemích k unikátním pohořím, ať už je to dáno jedinečným charakterem nebo polohou, kdy na rozdíl od většiny ostatních horských oblastí neleží na státní hranici. Hory proráží řeka Labe, která jej hlubokým kaňonem rozděluje na dvě části, západní Milešovské středohoří a východní Verneřické středohoří.

Mlhavé ráno na vrcholu Sedlo | foto: Jan Hocek, pro iDNES.cz

Většina pěších turistů se do Českého středohoří vydává na jednodenní výlet, směřující na jednu nebo dvě vyhlídky. Asi největšími „taháky“ jsou hory Milešovka a také dobře dosažitelný Lovoš, obě tyto hory nabízejí na svých vrcholcích kruhové výhledy a turistické chaty.

Nedávno zřízená „Zlatá stezka zemí hradů“ (psali jsme zde) mě inspirovala k vícedennímu přechodu Českého středohoří. Trasu jsem si přizpůsobil tak, aby představovala třídenní putování po pěkných cestách, vedoucích přes nejzajímavější vyhlídky a hrady – ty známé i méně známé. Celkem 80 kilometrů dlouhá trasa mezi Úštěkem a Třebívlicemi vystupuje na celkem 13 hor s vyhlídkami nebo hrady.

Kde bydlel Jan Žižka

Vyrážím z Úštěka, naší nejmenší městské památkové rezervace. Hned na začátek mě čeká výstup na nejvyšší horu Verneřického středohoří, 726 metrů vysoké Sedlo. Tato mýtická a zdaleka viditelná hora vystupuje vysoko nad okolní krajinu a tvoří tak skvělý vyhlídkový bod. Hřebenová cesta se proplétá kolem mnoha čedičových skal a vytváří tak iluzi téměř vysokohorského hřebene.

 
 

Já však dnes nemám na výhledy štěstí, vrchol halí mraky, které mezi statnými duby vytvářejí kouzelnou atmosféru. Alespoň mám o důvod více se sem někdy vrátit.

Napojuji se opět na červenou turistickou trasu a směřuji k dalšímu cíli, kterým je zřícenina na vrchu Litýš. Na lesnatém vrcholku stával hrad, který společně se sousední Pannou a Kalichem ve své době představoval to nejlepší středověké opevnění v oblasti. Dnes tu nacházím jen zbytky příkopů a také relikt mohutné hradní zdi, výhledy bohužel zarůstají vegetací.

Sedlo je nejvyšší horou Verneřického středohoří.

Polními cestami, lemovanými hruškovými alejemi a částečně po vedlejších silničkách přicházím do Třebušína, nad kterým se zvedá mohutná skála vrchu Kalich s ruinami stejnojmenného hradu.

Kalich sloužil jako základna slavného husitského vojevůdce Jana Žižky a že se jeho nepřátelům nepodařilo jej za života Žižky dobýt, to pochopím až nahoře, při pohledu na strmé skály. Dnes se na vrcholu Kalicha dochovaly spíše hradní relikty, nicméně probíhají jejich opravy a rovněž kruhový výhled určitě stojí za cestu vzhůru.

Zbytky hradu Kalich

Zbytky hradu Kalich

 

Aby toho na první den nebylo málo, zláká mě k výstupu sousední kopec Panna. Ten obsadil Zikmund z Vartenberka, když se mu nepodařilo dobýt Žižkův Kalich. Pravda, vrchol Panna v monumentálnosti nemůže Kalichu konkurovat a ani z hradu se mnoho nedochovalo, nicméně i tady mohu obdivovat výhled i pěkný smíšený les.

Přes Trojhoru na Plešivec

Druhý den jsou mým cílem Velké Žernoseky. Cestu k nim kříží několik dalších pěkných vyhlídkových míst. Hned po ránu šplhám čedičovou sutí na skalnatý vrchol Trojhora s dalším kruhovým rozhledem. Zajímavý název dal vrcholu jeho tvar, který z určitého směru vypadá jako tři menší vrcholky.

Žlutá turistická značka mě přivádí do Staňkovic, za kterými se profil začíná zvedat a zakrátko stanu na nejvyšším bodě dnešního dne. Lesnatý hřeben Dlouhého vrchu však žádné výhledy nenabízí, za těmi je třeba pokračovat na Hradiště u Hlinné. Tento lesnatý vrchol se zvedá jen pár kilometrů od Litoměřic a z jeho jižního okraje se otevírá nádherný výhled, který zde prý obdivoval i Karel Hynek Mácha, milovník zdejšího kraje.

Pohled z Hradiště na Litoměřice

Pohled z Hradiště na Litoměřice

 

Opouštím nakrátko žlutou značku a vydávám se po loukách a starými sady na nedalekou Lysou horu. Toto místo pokrývá přírodní rezervace Holý vrch, kde na jaře kvete řada vzácných květin. Teď, na podzim, mohu kromě četných skal obdivovat podzimně zbarvené koruny jabloní a třešní, stejně jako pohled na blízkou horu Varhošť. Na Varhošti stojí rozhledna, která je velmi oblíbeným cílem výletníků. I já jsem tu už před časem byl, takže tento bod tentokrát vynechávám a pokračuji na Plešivec.

Sestupuji do Hlinné a žlutá značka mě záhy přivádí k rozcestí s naučnou stezkou, po které obcházím masiv Plešivce a po modré značce stoupám na jeho vrchol. Plešivec představuje bezesporu unikátní místo, zejména pro své rozsáhlé suťové pole a také ledové jámy. Mne zde rovněž zaujmou prastaré lípy, které vyrůstají přímo ze suťovišť.

Strmý sestup vede kolem šestiboké lesní kaple Narození sv. Jana Křtitele a cesta záhy směřuje do obce Kamýk. Tady mě čeká krátká odbočka k dalšímu hradu, který si mohu odškrtnout na seznamu. Z hradu se dochovala věž a jižní zeď s několika okny. Večerní výhled směrem k údolí Labe naplňuje optimismem, že cíl dnešní etapy už leží nedaleko. V podhradí Kamýka stojí zchátralý zámek a na sousední budově si všimnu desky, dokládající pobyt Bedřicha Smetany.

Výhled z Plešivce k jihozápadu, vpravo v dálce hora Lovoš

Výhled z Plešivce k jihozápadu, vpravo v dálce hora Lovoš

 

Závěrečné kilometry do Velkých Žernosek klesají po modré značce přes sklizené jabloňové sady až k hladině Labe. V okolí se mimo jiné nacházejí nejseverněji položené vinice střední Evropy. Řeka u Velkých Žernosek prostupuje Českým středohořím v místě, zvaném příznačně Brána Čech, neboli Porta Bohemica.

Pěší poutníci mohou pro překonání přirozené překážky využít přívoz, který od května do září pendluje mezi oběma břehy Labe, mimo toto období musíte popojet vlakem nebo autobusem, nejbližší most leží hodně daleko.

Mraky přitahující Milešovka

Poslední, třetí den putování mě přivádí do západní části pohoří, do Milešovského středohoří. Tato část je podle mých zkušeností turisty navštěvovanější, za což pravděpodobně „může“ nejvyšší hora Českého středohoří Milešovka. Na tu protentokrát nemířím, mým prvním vrcholem je Lovoš, zvedající se přímo nad hladinou Labe.

Ráno na Lovoši. Pohled na Milešovku a Kletečnou

Ráno na Lovoši. Pohled na Milešovku a Kletečnou

 

Lovoš patří k oblíbeným horám Českého středohoří, a to pro svou mohutnost i pěkné kruhové výhledy. Vyrážím z Lovosic za tmy, abych mohl být na vrcholu brzy ráno. Jakmile klesne ranní mlha, vynoří se z ní dva blízké vrcholy – Milešovka a Kletečná. Ostatní vrcholy mi mlha zakrývá, za jasného počasí odtud můžete obhlédnout víceméně všechny podstatné vrcholy Českého středohoří. Na vrcholu stojí chata Klubu českých turistů s nabídkou občerstvení.

Mým dalším cílem je vrchol Ostrý, kam mě po hodince cesty přivede modrá turistická značka. Cestu vroubí jedlé kaštany, jejichž pichlavé plody dozrávají na podzim a místy doslova pokrývají zem pod stromy. Na Ostrém stojí zřícenina stejnojmenného hradu, ovšem jeden z nejhezčích pohledů na Milešovku mi dnes zakrývá oblačnost. Chvíli čekám, než se mraky vyberou, Milešovka ovšem potvrzuje jeden ze svých přívlastků „mraky přitahujícího vrcholu“. Nakonec alespoň vyfotím sousední vrch Lhota a pokračuji k posledním dvěma vrcholům putování.

Výhled z Lipské hory, v pozadí uprostřed Oltářík

Výhled z Lipské hory, v pozadí uprostřed Oltářík

 

Červená značka vede přes Kocourov, odkud mohu před sebou pozorovat asymetrický trachytový kužel Lipské hory. Krátká odbočka mě přivádí na její vrchol s mohutnými skalisky a monumentálním rozhledem. Zatímco doposavad moje cesta vedla relativně otevřenou krajinou, kde se střídaly louky, pole a lesy, nyní hledím na souvislý les, pokrývající masiv hory Hradišťany, druhé nejvyšší hory Českého středohoří. Také odtud dobře vidím poslední cíl, vrchol Oltářík.

Jestliže až doteď jsem putoval podzimním středohořím víceméně sám, na Oltáříku poprvé registruji více než dva lidi na jednom místě. Vrch s ruinami hradu je snadným a vděčným cílem, cesta od parkoviště zabere zhruba čtvrt hodinky. Dokonalý kruhový rozhled malinko kazí polorozpadlé hradní zdi, i tak je to perfektní tečka na třídenní podzimní výpravou přes České středohoří. Nyní mi zbývá posledních pár kilometrů do Třebívlic na vlak.

Může se hodit

Náročnost: popsaná trasa měří 80 kilometrů, vede většinou po značených turistických cestách a pěšky je zvládnutelná za tři dny. Celkové stoupání téměř tři tisíce metrů ji činí fyzicky spíše náročnější.

Možnost ubytování: mimo větší města je nabídka ubytování spíše skromná. Několik penzionů najdete v okolí Třebušína a Velkých Žernosek. Pokud nejezdí přívoz přes Labe, lze druhou noc přespat v Litoměřicích nebo v Lovosicích.

Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/ceske-stredohori-sopka-sedlo-trojhora-plesivec.A200514_547439_kolem-sveta_hig

Kontakt

KTC OVýT ČESKÁ LÍPA oddíl výletní turistiky www.ovyt.cz
+420702444925, +420799525142 ovyt@ovyt.cz, ovyt@seznam.cz